2003

Den nultý (příjezdový) – pátek 18.7.03´:

• v pátečních odpoledních (značně parných) hodinách se začali plazit směrem k Novému Městu na Moravě první Turbošneci
• rozmístili naváděcí značení ukazující k jedinému bodu => učilišti Na Bělisku – centru Bike srazu
• po krátkém, ale o to intenzivnějším rozčarování nad nenadálou změnou ceníku služeb, tamějším zařízením poskytovaných, jsme stačili vychladnout ve stínu vrátnice (při asi 30°C) čekajíc na první dorazivší bajkery
• ti si dali opravdu na čas, a tak nás překvapili až po cca 3 hodinách dušení se ve vlastní šťávě – ale … bohudíky , že vůbec přijeli (někteří provokatéři totiž přihlášky vyplnili, odeslali, ale tam jejich aktivita skončila, neboť ráčili nepřijeti – a to ze zcela prozaických důvodů => zapomněli totiž přijet … ale vše je zapomenuto, vždyť zapomínat je lidské!!)
• a tak jsme naše ratolesti ubytovali a pozvali na večerní seanci (bez svíček) při teoretickém úvodu do světa bajkingu na Vysočině, posluchače jsme připravili (díky videosekvencím a akčním fotografiím) na nejhorší (a tudíž nejkrásnější) body námi vybraných terénů
• v brzké večerní hodině jsme se rozloučili a zapadli do hajan, neboť spánek posiluje a na sobotní etapu bylo rozhodně sil potřeba dost a dost

Den první (galejní - 10km asfalt + 66km terén = 76km) – sobota 19.7.03´:   

• z postýlek jsme vyskočili před sedmou hodinou ranní a plni nedočkavosti se pustili do příprav startu
•  vše běželo jako na drátkách a na startu v 8 hodin se nás sešlo asi 35 (z toho 5 lidí tvořilo skupinu slabší)
• protrpěli jsme pózu fotografovi a rozjeli se vstříc nástrahám divoké Vysočiny
• silnici do Zubří jsme začali docela bušit, a tak se peloton roztáhl na prvních 3 kilometrech do délky asi 1 kilometru
• ve sjezdu k táboru v Zubří jsme profičeli po rozbořené hrázi Zuberáku; po několika kilometrech jednoduchého, lehce zvlněného terénu lesních či polních cest jsme se dostali k Lísku, kde nás čekal první z mnoha zlatých hřebů dne
• i přesto, že jsme všechny varovali, ukázali záběry našich sjezdů, nakreslili vykřičníky do plánků  - I přesto se nám nepodařilo předejít pádu ze schodů; je to jen o to drsnější, že se to stalo jednomu z nejzkušenějších ve startovním poli – našemu kamarádovi Zdendovi se totiž vypnuly pedály a už to nestihl ukočírovat a skončil s pádem na obrubníku – diagnóza první - v novoměstské nemocnici zněla krutě a jasně: zlomená pánev, poškozené kloubní pouzdro a pochroumaná ruka (konečná diagnóza uštípnutá pánevní lopata - lečení 7-8 týdnů) (pozn.: Zdenda jako jediný ze startovního pole jel bez helmy!! – to nás poučuje pro příště – bez helmy nebude start za žádných okolností povolen!!)
• je nám to líto, že se něco takového stalo, ale každý sám musí být natolik soudný a umět odhadnout své hranice a možnosti
• takže, dále … rozčarovaní a šokovaní jsme nechali Zdendu ve společnosti 2 Turbošneků počkat na odvoz do nemocnice a sami jsme se vydali do lůna ukrytého na nejvyšších kotárech Českomoravské Vrchoviny
• z Lísku se terén začal už opravdu zvedat a z Velkých Janovic jsme se dočkali slíbených galejí (ty pak braly konec zhruba po 60 kilometrech)
• mezi nezapomenutelné zážitky účastníků se zajisté zapsal krásný, místy trochu vynášivý sjezdeček do Dalečína, kde si ještě všichni dělali „prdelky“ (Rosťa)
• ovšem úsměv na rtech záhy přešel (při výjezdu louky nad Dalečínem) do křečovitého sevření mimických svalů (první moment, kdy se nám podařilo vytlačit krůpěje potu na čelech všech účastníků)
• pak jsme přelezli jakousi říčku a jali se šplhati (tlačiti) s řidítky v úrovni očí jeden krpálek – za jiných okolností samozřejmě jetelný; odměnou nám ale byly průseky (jež jsme míjeli), které až nestoudně poodhalovali ty největší vnady okolní přírody (a ta si naše lačné pohledy náležitě vychutnávala)
• a tak jsme poněkud udýchaní spočinuli (a odpočinuli) na Vítochově u kostelíčku raně gotického s románskými prvky, odtud už jsme měli rozhlednu na Karasíně jako na dlani (to ale naši svěřenci ještě netušili, jaké peklo je čeká předtím, než ten vzduchem měřený kilometr zdolají); ano, dovoluji si říci, že tato louka byla kopcem pravdy (nebo předkopcem pravdy? – pravda ale je, že všechny kopce sobotní vyjížďky byly vpravdě plnotučné)
• po těžkém výšlapu na Karasín nás uvítala skupina slabší, která na nás již pěknou dobu čekala; dali jsme kofolu, sebrali silničáře (co se
• ve sjezdu se vyklubal první defekt sobotního dne – oním píchačem premiantem byl Leoš (jeho nejmenované značkové Z-maxy připomínají po 100vkách kilometrů po silnici spíše stoprocentní slicky!)
• po odborné výměně duše jsme se opět setkali na hrázi Vírské přehrady (ovšem předešlý sjezd se neoběšel bez pádů, ale nebylo to nic, co by stálo za řeč => většinou sjetí do korýtka a otočení celého složitého a pevně provázaného mechanizmu bajka a jezdce kolem osy přední náby)
• po přejezdu hráze a vyjetí jedné stojky jsme se ocitli v místě dalšího zlatého hřebu – sjezd do Víru, který s dostatečnou věrností (hlavně s procentuální) kopíroval sjezdovku do Víru; tedy pro přirovnání: sjezd kopečku obtížně schůdného pěšky (bez zavazadel) a to v jakémkoli s
• ucházející oběd ve Víru zkalila (jak jinak) retardovaná obsluha
• výše zmíněný ucházející oběd se však moc dlouho nezdržel => k rychlému vytrávení došlo hnedle v následujícím kopci (stoupání víceméně v kuse až na Horní Les – překonané převýšení více jak 400 metrů)
• každý detail výjezdu jsme si (a doufám, že i naši svěřenci) náležitě vychutnali, něco krve vypotili, něco bidonů popili – ale za ten výhled (hlavně na Javorově Kopci) to rozhodně stálo; na vyhlídce jsme si krásně (ale krátce odpočinuli) a jali se jeti vyšťaviti na Horní Les (asfaltová cestička, 20-25% stoupání, převýšení něco přes 100 metrů na zhruba 1,5 kilometru
• následný sjezd do Nyklovic někteří pojali doslova downhillově, a tak se není čemu divit, když obyvatelé Nyklovic (zrovna tam probíhala nějaká hasičská oslava) měli oči jako tenisáky
• krátký úsek silnice mezi Nyklovicemi a Sulkovcem byl opravdu jen na sražení tepovky (i když někteří pojali Sulkovec jako rychlostní prémii)
• v Sulkovci již bylo patrno, že někteří bajkeři  toho začínají mít plné kecky – to nás čekala méně náročná pasáž (v porovnání s předešlými i s následujícími výšlapy) – většinou Polabí a ultrašiting sjezd do Dalečína (rychle a zběsile) … v Dalečíně jsme dali (jak jinak) kofolu a samozřejmě rozdělili skupinu Elite na Super Elite (Jimramov, Štarkov, Bohdalec …) a Semi Elite (po stopách lehčí trasy … tedy po silnici do Písečného, na Skalák a alou domů)
• z Unčína výjezd po asfaltce (vše pěkně na sluníčku, které nás pěkně drtilo) až nad Jimramov a technickými pasážemi jsme to sfrnkli dolů
• z důvodu časové tísně jsme se v Jimramově nezastavovali a valili to po červené směrem Štarkov
• výjezd na Štarkov oběma zbývajícím zástupkyním něžného (a některým zástupcům drsného) pohlaví v pelotonu dával poslední kapky (jak je patrno z videa)
• výjezd na Bohdalec není bohužel zaznamenán (kameraman zkolaboval), a je to škoda – supr technický výjezd (ultradlouhý a ultradrsný) zakončen značně trialovým materiálem … ale jetelné (Bohdalec je typ kopce, který vyšlape bajker jednou za život)
• sjezd do Odrance a tam čekačka – Petr Ř. (píchač secundus) a odtud potom výjezd na Studnice (po cestě se nic zvláštního neudálo mimo jeden rozbitej tachák, a jednu mutaci SPD pedálu v pedál typu LOOK)
• sjezdovku ze Studnic jsme si pořádně užili (hlavně Džerin se slovy: „Vidle to pobere!“ , povolil véčka a utáhnul je až v Maršovicích)

• a to je celá naše sobotní vyjížďka (cca 76 km) – když si vzpomenu, jak se nám někteří ráno smáli a nevěřícně kroutili hlavami, co budeme dělat celé odpoledne, tak teď sotva mohli mluvit a s rozedřenými sedánky (po 10ti hodinách v sedle bajka není divu) se kodrcali pod osvěžující sprchy … a alou do Formanky na večeři a tombolu

Den první (večer Formankový) - sobota 19.7.03´  

• kolem osmé hodiny večerní jsme se začali (jako švábi na pivo) slízat do hospůdky Formanka v Novém Městě
• účast byla téměř stoprocentní (vždyť taky byla nachystána tombola s téměř 90% jistotou výhry)
• objednali jsme si dobrou, hojnou a drahou večeři; tu pak naučili plavat v zlatavém oceánu 12ti stupňového moku a nakonec vylosovali slibovanou tombolu
• bujaré veselí po vylosování ochablo, neboť naše „děťátka“ se začala pomalu vytrácet … pořadatelé si vysvětlují tento stav masivním útokem viru únavy na oslabené organismy
• samozřejmě jediný kdo držel hrdě vztyčený prapor cti a lil do sebe jednu dvanáctku za druhou byli Turbošneci
• kolem jedné hodiny jsme dorazili a odhodlali se do hajan

Den druhý (lehárkový - 9km asfalt + 43km terén = 52km) – 20.7.03´: 

• již ráno předeslalo, že druhé etapy bude účastna téměř celá elitní skupina předešlého dne
• kodrcali jsme si to kolem Koupáku nahoru na ¨Tři Studně a potom lesíkem až na Medlov
• z Medlova krásným korýtkem (plným uskakujících pěšáků) na Kadov
• z Kadova na Samotín to už byla pouze rutina hrubší šotolinové cesty (když si to tak vezmu, tak v tento druhý den nebylo nic, co by nás mohlo po včerejšku překvapit); odtud už jenom, co by kamenem dohodil (a zbytek doflusal) na krásný a superrychlý sjezdeček do Blatin (skupinka turistů dole v zatáčce pod Dráteníčky z nás byla docela na větvi … a to je plně chápu … totiž nechápu! – někteří tam totiž jeli jako zvíře vepřové)
• výšlap do Sněžného, někteří si to tam pěkně vychutnali (když jim kapala krev ze spod helem na představec), ale důležité červené krvinky jsme doplnili při zmrzlinovém time-outu ve Sněžném
• plni energie jsme neotáleli a supěli na Buchťák; krásný šotolinový sjezd se stal osudným Zuzce M., která si čuchla k zemi (naštěstí bez zranění)
• sjezdem jsme se dostali pod 4Palice … a kdo ještě věřil, že má dosti sil, tak po trialové pasáži rychle přehodnotil … a ve stěně nevídaných kvalit rychle utavil
• odtud potom po stopách Horem Dolem až do Křižánek na výborný guláš a točenou kolu
• plné žaludky jsme nakopali kmitajícími stehny při výjezdu na Devět Skal … a nahoře jsme už měli úplně vytráveno
• perfektní technický (místy až brutálně trialový) výjezd nad Fryšavu a opět super rychlý sjezd do Fryšavy … tentokráte kolem golfového hřiště (s diváky)
• potom kousek po silnici na Tři Studně a zkratkou jsme doplácali na Vlachovice … a dali si opravdu poslední třešinku … sjezd Vlachovákem do Nového Města, jako obvykle, někteří svůj vepřový původ nedokázali zamaskovat
• a to je celá naše nedělní (odpočinková) vyjížďka a měla kolem 50ti kilometrů
• pak jsme si ještě stihli sednout a pustit natočená videa a vyexponované fotky
• vytáhli jsme kapesníky … a … a utřeli slzy (jako hrachy), vysmrkali se a nasedli do autíček frnk domů ….  
• příště zas, moc se nám to líbilo, díky moc